Vyrazili jsme celá rodina do krásných Jizerek. Našel jsem tam malou ferratku Kočičí kameny, tak jsme ji
s Lukášem vyzkoušeli. Náročnost B a délka 70 metrů a převýšení 25 metrů. Ale i samotné Kočíčí kameny jako vyhlídka
je moc pěkná.
Schody na vršek Kočičích kamenů.
Schody na vršek Kočičích kamenů.
Vyhlídka Kočičích kamenů.
Vyhlídka Kočičích kamenů.
Skála Kočičí kameny.
Skála Kočičí kameny.
Skála Kočičí kameny - vlevo dole začíná ferrata.
Ferrata Kočičí kameny.
Na startu ferraty.
Lukáš leze v předu.
Lukáš leze v předu.
Ferratka.
Lezeme.
Lezeme.
Lezeme.
Už jsme na vrcholu na vyhlídce, ale vpravo vede odbočka přes ten vrcholový šutr.
Nejprve jsme vylezli k vyhlídce a pak se kousek vrátili a přelezli i tu těžší část ferraty.
Teď jsme na nejvyšší části skály kudy vede ta těžší část ferraty.
Ferrata byla moc pěkná, ikdyž kraťounká. Je sice lehká, ale není radno jí podceňovat - není to
přeci jen žebřík, ale ferrata. Pak jsme zajeli do penzionu Hubert, kde jsme měi rezervaci. Polopenze pro
nás 4 na dvě noci nás stála cca 5000Kč a moc příjemný penzion.
Sobota
Po snídani jsme kousek popojeli a vyrazili a cestou na vrchol Ořešník, tam na vrcholu a hřebenu byl velmi silný vítr
sice né studený. Ale na těch skalních exponovaných vyhlídkách přeci jen to bylo dost nepříjemné. Myslím si že v nárazech to mohl být vítr
o rychlosti 100Km/hod.
Cestou kousek podél potoka Černý Štolpich - museli jsme ho přejít.
Už se tu cestou objevují skalky.
Lukáš lezl na vše kolem cesty, jdeme po červené turistické.
Vyhlídka Ořešník.
Vyhlídka Ořešník - moc pěkná, ale to větrno - skála se sice nehýbe, ale s námi to cloumá.
Na vrcholu Ořešníku - Tomík se tu necítí.
Já vrcholu Ořešníku - za mnou je Hejnice a krásný výhled.
Vyhlídka Ořešník a děti už radší chtějí dolů.
Tak lezeme dolů.
Pomalu a jistě.
Překážka na cestě.
Po červené jsme došli k vodopádům.
Děti lezli, kde se jen dalo.
Děti lezli, kde se jen dalo.
Vodopád Velký Štolpich.
Lávka přes Velký Štolpich.
Velký Štolpich.
Velký Štolpich.
Velký Štolpich.
Kolem Tetřeví boudy jsme došli až na vyhlídku Krásná Máří.
Pak zkratkou pod Ptačí kupy, kde jsme si dali obídek.
Konečně lezeme na naší 1. tisícovku dne na Ptačí kupy.
Hurá první 1000 dne Ptačí kupy 1013 m.m.n.
Tamhle nás čeká druhá 1000, ale to až za chvilku.
Cestou po červené na Holubník.
Krásné lávky.
Manželské foto.
Skála na vrcholu Holubník.
Vrcholové foto na druhé 1000 na vrcholu Holubník 1071 m.n.m.
Na skále na Holubníku.
Na skále na vedlejším vrcholu nazvaný Bílá smrt 1007 m.n.m.
Hřebenová cesta od Holubníku.
Vrch Bílá smrt.
Asi toto je nejvyšší skalka na vrcholu Bílá smrt.
Malý odpočinek na rozcestí Holubník - sedlo.
Krásná lávka.
Pomníček Bílá smrt.
Dále na rozcestí na Žďárku a po panelové cestě na rozcestí Nad Černým potokem.
Já jsem si pak sice zašel, ale došel na další 1000 na Smědavská hora 1084 m.n.m.
Vrcholové foto Smědavská hora 1084 m.n.m. a v pozadí mě čeká další 1000.
Stojím na další 1000 - Polední kameny 1006 m.n.m.
A jdeme po hřebenu dál po žluté.
Ale nějak jsme sešli z cesty tak to bereme cestou necestou.
Tam na hřebenu někde vede cesta.
Už jsme na cesta pod Frýdlntské cimbuří.
Pěkný výhled i pod ním.
Ale já s Lukášem lezeme až na vrchol Frýdlantského cimbuří - tedy jen na konec žebříku, jinak by to Lukáše asi odfouklo jak funělo.
Cestou dolů po zelené krásné skalky.
I ty krásné lesy.
A krásné kořeny.
Trasa co jsme ušli.
Neděle
V neděli jsme už jen posnídali a vyrazili do Babylonu do IQ parku a pak na návštěvu do Mělníka a dom.
Závěr
Víkend v Jizerkách byl moc pěkný a ty vyhlídky a celkově to jsou krásné hory a ještě že jsme vyšlápli i další 1000 vrcholy.
Hlavní vrcholy
Víkend v Jizerkách byl moc pěkný a ty vyhlídky a celkově to jsou krásné hory a ještě že jsme vyšlápli i další 1000 vrcholy.
